Týrání, špatné zacházení, zanedbávání

 

Definice syndromu EAN

Celý pojem špatné zacházení se seniory je známý spíše pod pojmem EAN, tzn. Elder Abuse and Neglect. Jinými anglickými synonymy mohou být pojmy „doder abuse", „abuse of the elderly" nebo nepříliš často používaný pojem „battered doder syndrom".
V češtině není zatím tento termín sjednocený. Do češtiny se překládá jako týrání (řidčeji zneužívání) a zanedbávání seniorů, případně špatné zacházení se seniory, nebo nevhodné jednání. (KALVACH,Z.a kol.:Geriatrie a gerontologie, str.355.) Nověji používaným a širším pojmem, se kterým se u některých českých autorů můžeme setkat, je „násilí na seniorech".( ZIMMELOVÁ,P.:Ekonomické násilí na seniorech)


Britská iniciativa „Action on Elder Abuse" definuje EAN jako „opakované nebo jednorázové špatné chování vůči starému člověku, ze strany toho, komu starý člověk důvěřuje či je na něm závislý. Důsledkem tohoto chování je poškození nebo výrazný diskomfort."(http://www.gema.cz) 
Občanské sdružení ŽIVOT 90 ve své brožuře STOP násilí na seniorech definuje násilí na seniorech jako „...donucovací chování užívané jednou osobou k ovládání jiné nebo jiných osob. Může mít různé podoby. Charakteristický rysem je opakování, dlouhodobost a téměř každodenní přítomnost. Odehrává se v domácím prostředí i v ústavech."(Stop násilí na seniorech, str.4.)
Autorky Holmerová, Jurašková a Zikmundová takové jednání definují jako „úmyslné neuspokojování nezbytných základních potřeb seniora nebo takové úmyslné jednání, které má za cíl starší osobě fyzicky nebo psychicky ublížit."(HOLMEROVÁ, I.; JURAŠKOVÁ, B.; ZIKMUNDOVÁ, K.: Vybrané kapitoly z gerontologie)
Obecně definuje špatné zacházení Tošnerová, podle které jde „o situaci, kdy osoba starší 60 let, která vzhledem ke svému věku, onemocněním nebo jinému postižení psychického nebo fyzického rázu, je vystavována některým z forem týrání, zanedbávání nebo zneužívání jedincem, kterému důvěřuje  nebo je na něm závislá".(TOŠNEROVÁ T. Špatné zacházení se seniory a násilí v rodině)
Často se užívá definice Action on Elder Abuse z roku 1995 , podle které je týrání a zneužívání starých lidí „jednotlivý nebo opakovaný čin nebo chybění přiměřené činnosti, poškozující seniory nebo jim způsobující utrpení, k němuž dochází v každém vztahu, v němž se přepokládá důvěra."(LOUGHLIN, A.; DUGGAN J.: Abuse, Neglect and Mistreatment of Older People: An Exploratory Study, National Council on Ageing and Older People, str. 20. In HABART, P.: Vybrané problémy a otázky institucionální péče o seniory v České republice , str. 32.)
Definování a vysvětlení pojmu „špatného zacházení se seniory" není příliš jednoduché a dojít k jedné jediné definici je velmi obtížné. Tento pojem v sobě zahrnuje termíny, které je pro další práci se špatným zacházením potřeba znát a chápat je jako navzájem provázané jevy. Jde o pojmy týrání, zneužívání a zanedbávání. Dalším důležitým pojmem, který je neodmyslitelně spjatý s problematikou špatného zacházení, je domácí násilí. Jde o termín, kterým je označováno špatné zacházení odehrávající se v prostředí klientovi  nejbližším, a to prostředí jeho domova, vlastní rodiny.


Týrání a zneužívání seniorů v číslech

V České republice dosud neexistují souhrnná data ohledně počtu týraných a zanedbávaných seniorů. Podle ředitele organizace ŽIVOT 90 J. Lormana má zkušenost s týráním, zanedbáváním péče nebo omezováním osobní svobody zkušenost více než 20% lidí starších 60ti let. (Stop násilí na seniorech , str. 4.)
Toto číslo ale není zdaleka definitivní. Většina případů násilí na seniorech zůstává skryta a veřejnosti tak neznámá, utajeno zůstává kolem 85% případů.
V roce 2005 trpělo podle Topinkové (TOPINKOVÁ, E.: Špatné zacházení se seniory) některou z forem špatného zacházení 3 - 5% seniorů, což v České republice představuje přibližně 60 000 jedinců. Tyto údaje se ale, bohužel, neopírají o žádný výzkum, který by se problematikou špatného zacházení se seniory zabýval, ale většinou jde o data získaná od nestátních neziskových organizací, které se zabývají pomocí osobám v krizových životních situacích.

 

Zaznamenané týrání a zneužívání seniorů na krizové lince Senior telefonu  v r. 2014 (celkem 462 hovorů).


Nárůst oproti roku 2013 - v roce 2014 o 12 hovorů.

Veškeré statistiky SENIOR TELEFONU za rok 2014 naleznete ZDE.

 

Proč senioři mlčí ?

Pro určitou systematičnost bychom mohli rozdělit prostředí, kde k týrání a zneužívání  dochází, na tři základní okruhy - rodina, institucionální péče (sociální a zdravotnická zařízení) a společnost jako taková.
Kromě přístupu společnosti k problematice týraných seniorů vidím jakou druhou nejvážnější překážku samotný přístup seniorů. Nejčastějším důvodem, proč staří lidé mlčí, je skutečnost, že se stydí - jednak za chování svých příbuzných, ale i za své vlastní selhání v oblasti rodičovské výchovy.(LORMAN, J.: Týrání, zneužívání a zanedbávání seniorů v české republice - Základní fakta)  Pro starého člověka je velmi často těžké přiznat si, co se děje, a to především, pokud se jedná o blízkého člena rodiny. Seniorovi je v tomto případě ubližováno osobou, která je mu blízká a které důvěřuje; jeho pocit jistoty a bezpečí je ohrožen. Rozhodnutí mlčet a nevhodné chování i nadále trpět tak přispívá jednak k dojmu, že násilí na seniorech není tak vážné a nevyžaduje okamžitá opatření, tak i ke ztrátě naděje, že seniorovi bude poskytnutá odborná pomoc. Ve většině případů si senior sám nedokáže pomoci, protože je na týrající osobě závislý.(ŠIMKOVÁ, M.; CHOVANEC, T.; HRUŠKOVÁ, M.: Týrání, zneužívání, zanedbávání a jiné formy špatného zacházení, str. 39.) Proto je zapotřebí, aby se pojem špatného zacházení se seniory dostal do širokého povědomí celé společnosti, lidé byli s problematikou seznámeni a mohli nabídnout svou pomocnou ruku.
V případě domácího násilí je jedním z nejčastějších důvodů, proč se lidé o špatném zacházení zdráhají hovořit, skutečnost, že se odehrává v soukromí rodiny, tzv. za zavřenými dveřmi. Mnoho lidí je stále ještě přesvědčeno, že to, co se děje v rámci rodiny, si její členové mají vyřešit sami.  K poměrně vysoké míře tolerance přispívá i neznalost problému ze strany oběti, ale i okolí, neschopnost bránit se, a stejně tak i nízká citlivost společnosti k diskriminačnímu chování vůči starší generaci.(ŠIMKOVÁ, M.; CHOVANEC, T.; HRUŠKOVÁ, M.: Týrání, zneužívání, zanedbávání a jiné formy špatného zacházení, str. 37.) Nepříznivý je i fakt, že mnoho seniorů, kteří jsou oběťmi špatného zacházení, nemá ponětí, že se jedná o chování nevhodné, proti kterému se mohou bránit. Velmi častým důvodem, proč se senioři v případě násilí na své osobě zdráhají nebo odmítají obrátit o pomoc, jsou obavy a strach, že se míra agresivity ze strany násilníka poté začne stupňovat.
Na druhou stranu můžeme v současné době zaregistrovat i určité šance, které zvyšují možnost účinné pomoci. Patří sem například linky důvěry, legislativní opatření, zásahy policie, nově vzniklá intervenční centra, školení dobrovolníci nebo média.

 

Typy špatného zacházení

Přesně identifikovat jakoukoliv z forem špatného zacházení je velmi obtížné. V následujícím textu jsou uvedeny jednotlivé formy špatného zacházení spolu se základními příznaky, které k identifikaci mohou napomoci, ale díky prolínání a navazování jednotlivých forem EAN bývá identifikace EAN komplikovaná. Senior tak může trpět i několika formami EAN najednou.  Tyto příznaky nás mohou upozornit, že se jedná o EAN, ale stoprocentní jistotu, bohužel, nezískáme. Ve vyhodnocování příznaků je proto důležité být velmi obezřetný a pozorný a brát v úvahu všechny možné náznaky nevhodného chování. V případě jednotlivých forem týrání a zanedbávání nejde o samotně existující projevy špatného zacházení.
Světová zdravotnická organizace se tématem týrání a zneužívání zabývá v Mezinárodní statistice klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů, ve které definuje několik diagnóz jako následek špatného zacházení. Kapitola „Y" zahrnuje projevy špatného zacházení a týrání, tj. komplikace zdravotní péče; kapitola „T" se týká poranění a některých jiných následků vnějších příčin.(Mezinárodní statistika klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů. Desátá revize - viz. PŘÍLOHA VIII, str. 186.) V následujícím textu je přehledné a systematické členění jednotlivých forem špatného zacházení se seniory podle Kalvacha.(KALVACH, Z. a kol.: Geriatrie a gerontologie , str. 354.)

 

Fyzické týrání

"Jde o způsobování bolesti či zranění, o fyzický nátlak a o fyzicky či lékově novozená omezení"(Definice WHO - KALVACH, Z. a kol.: Geriatrie a gerontologie str. 354.)

Pojem fyzického týrání je poměrně široký, nicméně na tom, co za fyzické ubližování lze považovat, se shoduje většina odborníků. Agresor v tomto případě může užít přímé ublížení na zdraví či životě (bití, strkání, pálení, třesení, fyzické trestání),  „pochybení" v medikaci (vynechání léků, jejich špatné podání, nadbytečné podávání léků na uklidnění nebo odebrání léků za účelem zhoršení zdravotního stavu a přesunutí pacienta do nemocnice) až po omezování pohybu.(HABART, P.: Vybrané problémy a otázky institucionální péče o seniory v České republice , str. 33.)


Kalvach v souvislosti s tělesným týráním upozorňuje i na poměrně často opomíjenou tzv. pasivní agresi, za kterou považuje neposkytnutí nebo nepřivolání pomoci nebo úmyslné nezabránění hrozícímu poranění, například vystavování chůzi po neposypaném náledí nebo po rozbitém schodišti.(KALVACH, Z. a kol.: Geriatrie a gerontologie , str. 354) Musíme však pamatovat také na to, že ve stáří se nejednou stane, že senior již není při chůzi tak jistý jako dříve a obtížně udržuje rovnováhu; proto může dojít k domácím úrazům a pádům, na kterých se žádná druhá osoba nepodílí. 
Fyzické týrání hodnotí senioři sami jako jedno z nejnebezpečnějších. Nebezpečí spočívá nejen ve fyzickém ublížení, ale také v izolaci, ve které agresor seniora často udržuje, čímž se snaží zakrýt své jednání. Izolace omezuje kontakt seniora s jeho okolím, v důsledku čehož je vyhledání pomoci velmi ztíženo.


Citové a psychické týrání

Podle charakteristiky WHO je psychické týrání „působení duševního utrpení."(KALVACH, Z. a kol.: Geriatrie a gerontologie, str. 354.)
Tento druh týrání patří mezi nejčastější, ale zároveň i nejhůře rozpoznatelné. Příznaky již nejsou tak zřejmé jako např. u fyzického týrání a jejich odhalení bývá často poměrně komplikované. 
Do této skupiny zahrnujeme agresi verbální - zastrašování, vyhrožování, snižování sebeúcty a sebevědomí, manipulování se seniorem, lhaní nebo ponižování. Psychickým týráním dále rozumíme zdůrazňování involučních a chorobných změn stáří (především nepotřebnosti a obtížnosti seniorů). K citovému týrání patří i likvidování a poškozování předmětů, ke kterým má senior určitý citový vztah, dále pak agrese vůči domácím zvířatům, která jsou často seniorovým nejbližším přítelem a jejich poranění nebo dokonce zabití může pro starého člověka být velkým otřesem.Velmi často dochází také k omezování sociálních kontaktů (Johnson toto jednání nazývá sociologickým týráním).(JOHNSON, T.: Critical issues in the definition of elder mistreatment. In HABART, P.: Vybrané problémy a otázky institucionální péče o seniory v České republice, str. 34.) Týranému seniorovi je zamezováno v sociálních kontaktech (zákaz stýkání se se známými lidmi, přáteli nebo jinými rodinnými příslušníky), pohybu a dochází k izolaci seniora (nejčastěji uzavíráním v jedné místnosti).
Velmi závažnou formou psychického týrání je omezování komunikace, ignorování a přehlížení seniora.(HABART, P.: Vybrané problémy a otázky institucionální péče o seniory v České republice, str. 34.) Agresor neposkytuje seniorovi dostatek podnětů, komunikace a nejeví o něj zájem. Pečující uspokojují pouze seniorovy základní biologické potřeby (jídlo, pití, hygienu), ale věnují malou, nebo téměř žádnou pozornost kontaktu s ním. Klient je tak udržován v naprosté sociální izolaci, nikdo s ním nerozmlouvá, nezabývá se jeho pocity, starostmi a obavami. Tímto nezájmem je v seniorovi jen prohlubován pocit jeho zbytečnosti a obtížnosti.

 

Finanční a materiální  zneužívání

Jako finanční (nebo také hmotné či ekonomické) zneužívání chápeme užívání majetku nebo peněz seniora bez jeho souhlasu, nezákonné nebo nečestné zneužívání nebo používání prostředků a zdrojů starého člověka, přivlastňování si penze nebo její části, vyžadování darů, vynucování změn v poslední vůli nebo zastrašování a nátlak ohledně přenechání majetku.(LOUGHLIN, A.; DUGGAN J.: Abuse, Neglect and Mistreatment of Older People: An Exploratory Study, National Council on Ageing and Older People (1998), str. 21.) Podle WHO jde o ilegální či nepřiměřené využívání či užívání majetku a zdrojů starších osob".(KALVACH, Z. a kol.: Geriatrie a gerontologie, str. 354.)

 

Odborníci a pracovníci, kteří přicházejí se seniory často do kontaktu, upozorňují, že jde (vedle psychického násilí) o druhou nejčastěji užívanou formu zneužívání seniorů.(KALVACH, Z. a kol.: Geriatrie a gerontologie, str. 354.) Senior je ve většině případů vyřazen z rozhodování a manipulace se svým majetkem a finančními zdroji, které jsou využívány ve prospěch osoby, která seniora takto zneužívá.
K nejvíce závažným problémům se řadí především „obchodování" s byty seniorů. Ve většině případů má rodina o byt seniora velký zájem - hlavním úmyslem je byt nebo domek výhodně prodat nebo naopak do bytu nastěhovat (často pod zástěrkou péče o seniora) děti nebo vnoučata seniora.(KALVACH, Z. a kol: Geriatrie a gerontologie, str. 354.Kalvach upozorňuje, že český právní řád nevyžaduje u smluv o prodeji bytu nebo převodu uživatelských práv klauzuli o právu původního majitele (uživatele) na doživotní právo k bydlení („garanci dožití")


K finančnímu zneužívání dochází jak v kruhu rodinném (zde se jedná především o vynucování přepsání majetku či vydání důchodu), tak i v institucionálních zařízeních.  Velmi častým obrázkem jsou např. návštěvy příbuzných v Domovech pro seniory v době výplat důchodů.
V naší společnosti byl, a do jisté míry stále je, vžitý model, že rodiče jsou zodpovědní za finanční situaci svých dětí, a to i v jejich dospělosti. Díky tomuto modelu je v mnoha rodinách považována finanční výpomoc ze strany rodičů za zcela běžnou věc a nikdo se nad jejím poskytováním příliš nepozastavuje. Výjimečné nejsou ani případy, kdy si dospělé děti berou od svých rodičů-seniorů peníze  bez ohledu na další finanční zajištění rodičů.
Finanční zneužívání bývá do velké míry dobrovolné - tzn. že senior poskytuje finanční příspěvky své rodině dobrovolně a rád. Ale jak odlišit skutečnost, kdy příspěvky jsou skutečně dobrovolné (např. dárek k svátku či narozeninám) a kdy jsou naopak vynucené? Odborníci se shodují, že v případě, kdy je život seniora zatížen pravidelně vynucovaným „finančním darem", díky čemuž senior pociťuje strach a pocit viny v případě, že by finanční částku neposkytl, lze již hovořit o násilí - senior je hodnocen jako vydíraná osoba.

 

Sexuální obtěžování a  zneužívání
WHO definuje sexuální zneužívání jako „nedobrovolný sexuální kontakt jakéhokoliv druhu, kterému je vystaven starý člověk".(KALVACH, Z. a kol.: Geriatrie a gerontologie, str. 354.)


Za sexuální zneužití můžeme také považovat „jakýkoli sexuální kontakt se seniorem, k němuž nedošlo po vzájemné shodě, či se seniorem, který není takového souhlasu schopen".(The National Elder Abuse Incidence Study (1998), kap. 3. - in HABART, P.: Vybrané problémy a otázky institucionální péče o seniory v České republice, str. 35.)


Většina z nás se domnívá, že oběťmi sexuálního zneužívání se stávají především dospělé ženy, případně děti. Pravdou je, že sexuální zneužívání seniorů je menším a méně často se vyskytujícím problémem než zneužívání dětí a žen, nicméně existuje.
Habart dělí sexuální zneužívání do dvou základních skupin:(HABART, P.: Vybrané problémy a otázky institucionální péče o seniory v České republice , str. 35.)

 

· Nekontaktní zneužívání

- voyerismus, obtěžování pornografií, neslušné vystavování, slovní obtěžování nebo obnažování se

· Kontaktní zneužívání

 

- doteky na intimních místech seniora - např. genitáliích, konečníku nebo samotné znásilnění seniora
Zvěřina uvádí, že sexuální zneužívání starých lidí (gerontofilie) má většinou povahu jednorázové agrese a nejedná se tedy o dlouhé a systematické zneužívání.(ZVĚŘINA, J.; MELLAN, J.: Gerontofilní sexuální agresor . In KALVACH, Z. a kol.: Geriatrie a gerontologie, str. 354.) V rámci rodiny se tento typ zneužívání vyskytuje jen zřídka. Nejčastěji dochází k sexuálnímu obtěžování a zneužívání navzájem mezi klienty v ústavní péči, především pokud jsou muži i ženy umisťováni dohromady.(TEASTER, P.: The etiology of eleder abuse . In KALVACH, Z. a kol.: Geriatrie a gerontologie, str. 354.)

 

Zanedbávání péče
WHO definuje zanedbání péče jako „odpírání či selhání plnit ošetřovatelské nebo pečovatelské závazky, bez ohledu na to, zda jde či nejde o vědomý a úmyslný pokus způsobit starému člověku tělesné či duševní potíže a ohrožení".(KALVACH, Z. a kol.: Geriatrie a gerontologie, str. 355.)


Tělesné a psychické zdraví seniora může být vážně ohroženo, jestliže člověk, který je zodpovědný za péči o seniora, není schopen plnit své povinnosti, které vyplývají z péče o svěřenou osobu, nebo je zanedbává.
Habart dělí zanedbávání na aktivní (pečovatel vědomě odmítá plnění ošetřovatelských povinností, čímž se snaží o fyzické a emoční utrpení seniora) a pasivní (odmítnutí, selhání nebo zanedbání péče je nejčastěji způsobeno nekompetencí pečovatele nebo jeho vyčerpáním a přepínáním). (HABART, P.: Vybrané problémy a otázky institucionální péče o seniory v České republice, str. 3.)


Mezi nejčastější případy zanedbávání péče, ať již úmyslného nebo neúmyslného, řadíme  nedostatečnou výživu seniora, nedostatečné topení v bytě, nevhodné ošacení nebo lékařskou péči. Diagnostika zanedbávání seniorů je, bohužel, u nás poměrně nedostatečná a podceňovaná a samotní lékaři nevyvíjejí při jejím zjišťováním příliš aktivity.
Na otázky,  které byly zaměřené na subjektivní pocit seniora na různé znaky zanedbávání, 63 seniorů, tj. 11,5% z 550 dotazovaných, odpovědělo, že nemají pocit, že by byli zanedbáváni. Naproti tomu 34 z 82 oslovených pečovatelů, tj. 41%, odpovědělo, že se během své praxe se zanedbáváním péče o seniory setkali, ale 69 z 82 dotázaných pečovatelů, tj. 84%, nijak osobně nezasahuje.(BURIÁNEK, J. a kol.: Domácí násilí - násilí na mužích a seniorech, str. 90.)


Velký otazník visí nad kategorií zanedbávání péče o sebe sama (tzv. self-neglect). Označuje se tak „asociální způsob života s nedodržováním základních hygienických a sociálních norem, s neupraveností a s malhygienou tělesnou, v oblečení a v bydlení".(Názory odborníků se v tomto směru liší - většinou upozorňují na právo člověka svobodně se rozhodnout a na střet zájmu pečovatele s vůlí seniora.KALVACH, Z. a kol.: Geriatrie a gerontologie, str. 355.)

 

Nerespektování lidské důstojnosti
Řada odborníků řadí pod syndrom EAN také kategorii nerespektování důstojnosti seniorů, které se ve většině případů objevuje převážně v institucionálních zařízeních. Opět neexistuje přesný výčet forem EAN, které by do této kategorie patřily, nicméně při jejich definování se vychází z pocitů a vnímání samotných seniorů, kteří za nejvíce nepříjemné a ponižující považují především:
- urážky a vyhrožování ze strany personálu
- nerespektování soukromí - velmi často se vyskytuje v institucionálních zařízeních, kde si senioři stěžují zejména na vstupování bez zaklepání, nedostatek soukromí, bezdůvodné a seniorem nedovolené prohlížení osobních věcí, podávání osobních informací o seniorovi třetím osobám a v neposlední řadě familiární oslovování a oslovování přezdívkami; na obranu institucionálních zařízení nutno podotknout, že řada zařízení se v dnešní době potýká s nedostatečnými a nevhodnými prostorami, které mohou vést například k pocitům nedostatečného soukromí, ale také především s nedostatkem kvalifikovaného personálu a možnostmi jejich lepšího finančního ohodnocení. Všechny tyto skutečnosti mohou přispět k výskytu nevhodného zacházení se seniory, k jejich týrání a zanedbávání péče.

 

O EAN můžeme hovořit i v případě, pokud jsou v rámci zdravotní a sociální péče porušována práva seniorů. K tomu může dojít například pokud senior neobdrží srozumitelné, přesné a dostupné informace o svých právech a možnostech další léčby (např. o alternativních způsobech léčby), nebo v případě, pokud se se seniory nekonzultují rozhodnutí, která se týkají jejich života - např. změna léčby, „nezajištěné propuštění" z nemocnice do domácí péče nebo přeložení do LDN nebo Domova důchodců.(HABART, P.: Vybrané problémy a otázky institucionální péče o seniory v České republice, str. 33.)

 

Systémové týrání (druhotné ponižování)
Pokud hovoříme o tzv. druhotném týrání nebo sekundární viktimizaci, máme na mysli diskriminaci, která je způsobena společenskými normami, postupy nebo přímo systémem, který byl založen na pomoc a ochranu znevýhodněným lidem (KALVACH, Z.: Úvod do gerontologie a geriatrie, str. 150.- v takových případech jde například o upírání práva být slyšen a podílet se na rozhodování o sobě samém, rozhodování o podstatných záležitostech nejen bez souhlasu, ale i bez informování seniorů, nebo nerespektování rozhodnutí seniorů) a je vyústěním nedostatečného postihování tohoto jednání z pohledu platné legislativy; stejně tak chybí i pochopení a motivace stárnutí podporovat.(VYKOPALOVÁ, H.: Násilí v rodině,  str.1.)

 

Nevhodné jednání (mistreatment)
Tímto pojmem většinou chápeme souhrnné označení všech případů týrání, zanedbávání a zneužívání, jindy jen označení nesourodé skupiny nevhodných postojů a jednání, které mají negativní dopad na seniory, aniž by naplňovaly podstatu týrání, zanedbávání nebo zneužívání. Často není patrný ani zlý úmysl.(KALVACH, Z. a kol.: Geriatrie a gerontologie, str. 355.Jde např. o paralyzování křehkého seniora hyperprotektivní péčí nebo o nadměrné nebo nevhodné podávání léků)   Pod tento pojem jsou zahrnovány všechny formy nepřiměřené profesionální péče. (KALVACH, Z.: Úvod do gerontologie a geriatrie , str. 150.- jde například o nežádoucí medicinalizaci seniora, upírání pacientské role ošetřovatelsky náročným dlouhodobým pacientům, ale řadíme sem i odkládání starých členů rodiny do zařízení ústavní péče (rodina tím odmítá náročnou a komplikovanou péči)

 

Příznaky EAN
Mezi obecné příznaky, které můžeme u seniora identifikovat, patří obtíže v přístupu k seniorovi, nemožnost hovořit se seniorem o samotě, izolace seniora v jednom pokoji, opakované návštěvy praktického lékaře nebo pohotovosti (ne vždy ale musí být zřejmý zdravotní důvod těchto návštěv), odmítání služeb a „zakrývání" opakovaných pádů a drobných zranění (senior často předstírá, že si na vznik zranění nepamatuje). Hirsch (HIRSCH, Ch.; LOEWY, R.: The management of elder mistreatment: The physicians role. In KALVACH, Z. a kol.: Geriatrie a gerontologie, str. 356.)upozorňuje na určitou „souhru podivností", které mohou pomoci odhalit špatné zacházení se seniorem - jedná se například o podivný vzhled, neuspokojivá vysvětlení pro vzniklá poranění,  zvláštní hospitalizace pro stále stejná poranění nebo nedodržení domluvených kontrol.
Odborníci se pokusili shrnout obecné, ale typické příznaky špatného zacházení se seniory .(http://www.mvcr.cz/aktualit/sdeleni/2001/poskoz.html)

Může se jednat o špatný zdravotní stav, zvýšenou psychickou zranitelnost, ztrátu sebevědomí, ztrátu iluzí, pocit bezmoci, pocit selhání, intenzivní pocit viny a sebeobviňování, nápadná oddanost vůči agresorovi, emocionální labilita nebo sebedestruktivní nebo depresivní nálada.
Tyto a řada dalších příznaků mohou, ale také nemusí, být určitým signálem, že se seniorovi něco děje. V momentě, kdy se starý člověk nachází v situaci, že agresorem je někdo, koho důvěrně zná (partner/ka, děti, vnoučata....), jsou to pro něho velmi těžké okamžiky. Vědomí, že agresorem je člověk, kterému senior důvěřoval a spoléhal se na něho, je velkým zklamáním.

Autor textu Mgr. Marie Hříbalová

 

 

Kalendář akcí -

Předchozí
Další

Po
Út
St
Čt
So
Ne

Portál - kniha Hry a trénink Paměti
 

© Copyright Život90 2008 - 2018.
Publikování nebo další šíření obsahu serveru Zivot90.cz je bez písemného souhlasu Život90, z. ú. zakázáno. Provozovatelé portálu zaručují všem uživatelům ochranu jejich osobních údajů. Provozovatelé nesbírají žádné osobní údaje, které jim uživatelé portálů sami dobrovolně neposkytnou.

test

Zavřít