Institut

Přednášející

Ludmila Čírtková

Doc. PhDr. Ludmila Čírtková, CSc., Dr. h. c. je forenzní psycholožka, akademická pracovnice a soudní znalkyně.

Jako forenzní psycholožka spolupracuje na objasňování a vyšetřování závažné trestné činnosti. Externě přednáší forenzní psychologii na Právnické fakultě UK. Je akademickou pracovnicí Fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT, kde se zaměřuje na otázky radikalizace a extrémního násilí. Do loňského roku působila jako prorektorka Policejní akademie ČR v Praze. Dlouhodobě se věnuje problematice domácího násilí a viktimologii. 

Ve svém volnu pracuje v rámci dobrovolnictví v Bílém kruhu bezpečí, který pomáhá obětem trestných činů. Jako psycholog působí v poradně pro oběti trestných činů. Vydala několik knih, poslední se jmenuje Viktimologie pro forenzní praxi.

Absolvovala jednooborovou psychologii na Filozofické fakultě UK.

Abstrakt: Typologie oběti a pachatele

Příspěvek nabídne vhled do současných přístupů k typologiím. Jaký praktický význam mají typologie pachatelů a obětí pro prevenci EAN? Na tuto otázku hledá autorka odpověď. Zaměří se zejména na „DomesticElder Abuse and Neglect“. Varieta profilů pachatelů z řad blízkých osob bude ilustrována na dvou domácích případech. Různorodost psychologických profilů pachatelů a také rozmanitost podob EAN klade značné nároky na detekci a včasnou intervenci případů EAN. Mnohé rizikové faktory nejsou totiž včas viditelné. Prolomit skrytost tohoto negativního jevu je prvním krůčkem k jeho prevenci anebo kontrole. Do budoucna je nutné zlepšit informovanost veřejnosti, ale také dostupnost pomoci pro oběti.

Ilona Divácká

MUDr. Ilona Divácká, MBA vystudovala 3. Lékařskou fakultu UK, obor všeobecné a preventivní lékařství.

Má atestaci v oboru psychiatrie I. st. (1999), II. st. (2001), funkční specializaci v systematické psychoterapii (2003) a odbornou způsobilost v oboru gerontopsychiatrie (2011). V r. 2002 ukončila studia MBA. Od r. 2004 provozuje psychiatrickou ordinaci se zaměřením na gerontopsychiatrické pacienty. 2004-2015 působila jako konziliární psychiatr v Domově pro seniory v Praze 10 - Malešicích. Od r. 2016 je znalcem v oboru gerontopsychiatrie. Kontaktní údaje: Psychiatrická ambulance, Praha 10.

Abstrakt: Deprese a změny nálad vedoucí k sebevražednému jednání u starších osob.

Sebevražedné jednání u starších osob se v mnohém liší od sebevraždy v mladším věku. Přednáška je zaměřená na depresivní poruchu a její specifika u seniorů a organickou depresivní poruchu, faktory podporující rozvoj deprese a léčbu deprese. Dále se zabývá prevalencí sebevražd u seniorů, rizikovými faktory sebevražd, varovnými příznaky, vztahem mezi somatickými chorobami a sebevraždou, pojmem pasivní sebevražda. Přináší doporučení pro primární péči.

Jan Lorman

MgA. Jan Lorman je zakladatelem a ředitelem ústavu Život 90.

Od roku 2011 je také ředitelem Gerontologického institutu. Působil jako prezident České rady humanitárních organizací, viceprezident Evropského svazu seniorů (EURAG), člen představenstva International Federation on Ageing (IFA). Je členem Rady vlády pro seniory a otázky stárnutí a reprezentant České republiky v International Network for the Prevention of Elder Abuse INPEA. Je autorem projektů „Systém tísňové péče Areíon“, „Komunitní centrum Dům seniorů PORTUS“. Soustavně se věnuje odborné a osvětové činnosti v České republice i v zahraničí. Především o diskriminaci, týrání a zneužívání starších lidí, službách asistovaného života, postavení neformálních pečujících. Prosazuje odpovědnost člověka za svůj život, potřebu hledání smyslu života i v seniorském věku.

Domácí násilí nebo EAN?

Zvykli jsme si označovat pojmem „domácí násilí“ všechny situace, ve kterých dochází k týrání jedné osoby druhou. Zapomínáme přitom na to, že se násilí neodehrává jen doma, ale i v pobytovém zdravotním nebo sociálním zařízení, na úřadech, ve službách. To ale není jediný důvod, proč je třeba rozlišovat mezi domácím násilím, zneužíváním a týráním starých lidí. Rozhodujícím důvodem je jejich rozdílné sociální postavení. Jsou závislí ekonomicky, protože jejich rozhodujícím příjmem je starobní důchod a s přibývajícím věkem potřebují ve větší míře sociální služby a zdravotní péči.

Už v minulém století vznikl ve Spojených státech a Velké Británii Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného seniora, Elder Abuse and Neglect - EAN, kterým se v roce 2002 zabývalo Světové shromáždění ke stárnutí. Naším cílem musí být implementovat toto široké pojetí špatného zacházení se starými lidmi do praxe nejen v České republice.

Helena Válková

JUDr. Helena Válková, Csc je zmocněnkyně vlády pro lidská práva a poslankyně Parlamentu ČR. 

Ve své agendě se Helena Válková zaměřuje na ohrožené děti, seniory, sociálně a zdravotně vyloučené osoby a ty, jejichž práva jsou omezena. Velkou výzvou pro ni představuje zlepšení opatrovnických řízení a práva každého občana na rozhodnutí soudu v přiměřené době. Zajímá jii téma rovnosti žen a mužů, zejména problematika domácího násilí a jeho prevence.

Helena Válková vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, v roce 1997 se habilitovala na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a v roce 2006 byla jmenována profesorkou v oboru trestní právo na Právnické fakultě Trnavské univerzity v Trnavě. Od roku 1991 až do současné doby působí na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1996 až 2011 patřila ke klíčovým akademickým pracovníkům na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni. Od roku 2012 působí na soukromé Vysoké škole manažerské informatiky, ekonomiky a práva v Praze, později transformované ve Vysokou školu podnikání a práva, kde od roku 2017 do roku 2019 zastávala akademickou pozici rektorky této školy. Publikuje v domácích a zahraničních časopisech a je autorkou nebo spoluautorkou učebnic a vědeckých monografií věnovaných kriminologii, trestní politice a trestnímu právu. Mezi lety 2014 a 2015 působila více než rok ve vládě Bohuslava Sobotky jako ministryně spravedlnosti.

Vztah mezi týráním seniorů, diskriminací na základě věku a lidskými právy

Ageismus se projevuje ve své krajní podobě jako forma násilí (psychického a/nebo fyzického) a diskriminace ve sféře osobního a rodinného života, v profesionální oblasti i v oblasti veřejného života. Adresáty preventivních a edukativně-osvětových aktivit by proto měli být nejen profesionálové, ale i laická veřejnost. Důstojný způsob života starších lidí a jejich maximální uplatnění ve všech sférách naší společnosti představuje nepochybně naplnění základních lidských práv člověka, které je třeba v souladu s naším ústavním pořádkem jednak chránit, jednak aktivně prosazovat, včetně důsledného postihu všech excesů. Za tím účelem je třeba systematicky vzdělávat i mladší generace s cílem omezení rizika viktimizace starších spoluobčanů.

Zdeněk Kalvach

MUDr. Zdeněk Kalvach, CSc. je přední český lékař, průkopník moderní geriatrie a gerontologie.

Napsal několik geriatrických učebnic a téměř sto odborných a popularizačních článků na zdravotnická i existenciální témata. Přednáší na odborných fórech, na Filosofické fakultě a Evangelické teologické fakultě UK. Je členem Etické komise ČLK, spolupracuje s úřadem Veřejného ochránce práv, byl členem Rady vlády pro seniory a stárnutí populace a náměstkem ministryně pro lidská práva.

Lékařská diagnostika a detekce týrání, zneužívání a zanedbávání seniorů (EAN)

Lékařská diagnostika a detekce EAN/EDAN, obecně nevhodného zacházení se starými lidmi, především s křehkými, omezeně soběstačnými či zcela závislými je často choulostivá, vztahově složitá záležitost. Kromě jiného jde o její nejednoznačnost zvláště v nejčastějších, tedy mírných formách – jak se v medicíně říká: nelze být „tak trochu těhotná“ (trochu, někdy být a jindy zase nebýt), tak u EAN tomu právě tak bývá. Zvláště při EAN v rodinách jsou vztahy a vzájemné závislosti složité, ambivalentní a obtížně se do nich vstupuje. Především praktický či dlouhodobě ošetřující lékař by měl mít takovou důvěru pacienta, aby se mu se svou situací, pokud ji chce řešit, sám svěřil. V ostatních případech je důležité, aby byl lékař především na možnost EAN pomýšlel a aby byl citlivý k „podivnostem“ – k podivným (podivně umístěným, podivně častým, podivně vysvětlovaným) poraněním, k neobvyklé zanedbanosti, k podivnému chování jak pacienta (vyhýbavé, zjevný strach z příbuzného, utrápená plačtivost), tak původce trápení (neobvykle hrubé, či naopak podivně „přeslazené“, bránění tomu, aby byl lékař s pacientem o samotě, k bezdůvodně častým dekompenzacím zdravotního stavu podezřelým např. z vynechávání medikace. Důležitá je reflexe nezvládání ošetřovatelské zátěže, bezradnost či vyčerpanost rodiny, narůstající rodinné konflikty i před lékařem – to je podhoubí, z něhož EAN často vyrůstá. Důležitá je reflexe depresivního ladění, beznaděje, despektu k vlastní situaci, ke ztrátě sebeúcty, strachu z nemohoucnosti, k bilancování „dokončeného života“, což může být předzvěstsebevraždy. Lékař musí být schopen rozlišit, zda jde o bezprostřední závažné ohrožení pacienta, které nesnese odkladu, takže jej řeší obvykle rychlým umístěním do ústavní péče, např. akutně nemocniční, a podáním třeba i trestního oznámení, nebo zda jde o vleklou situaci, jejímž řešením není odloučení a kriminalizace, nýbrž vysvětlení, pomoc s nastavením služeb, psychoterapie, krizová intervence, společenský dohled. EAN/EDAN je vždy skupinovou, sociální patologií a mnohdy nemá dobré řešení, stejně jako jsou neléčitelné mnohé choroby tělesné. V ústavní péči by měl lékař v rozsahu svých kompetencí dbát, aby nedocházelo k projevům EAN ani ve smyslu individuálních prohřešků, ani v systémovém pojetí péče (zneužití  omezovacích/omezujících  prostředků, přetlumování psychofarmaky, zanedbávání péče, ponižování, navozování hospitalismu.

Alexandr Kasal

Mgr. Alexandr Kasal se jako výzkumný pracovník Národního ústavu duševního zdraví dlouhodobě věnuje problematice sebevražedného jednání a jeho prevenci, ve své výzkumné praxi se vždy snaží o praktickou uplatnitelnost výstupů.

V roce 2019 ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací koordinoval vznik Národního akčního plánu prevence sebevražd na roky 2020-2030. Je studentem doktorského studia Fakulty sociálních věd na katedře Veřejné a sociální politiky.

Abstrakt: Manuál pomoci při riziku sebevraždy u seniorů

Úvod: Míra sebevražednosti je v populaci českých seniorů v porovnání s národním průměrem více než dvojnásobná. Současně v ČR není dostupný materiál, který by tuto problematiku zpracovával uceleně a s důrazem na preventivní praxi.

Metody: Na základě rešerše dostupné odborné literatury byl navržen první draft Manuálu. Ten byl diskutován se zástupci organizací aktivních v oblasti péče o seniory, s pracovníky seniorské linky a dalšími relevantními aktéry včetně samotných seniorů a byl upraven na základě jejich připomínek a zkušeností.

Výsledky: Výsledkem je Manuál pomoci při riziku sebevraždy u seniorů, který kromě přehledu nejčastějších faktorů spojených se sebevražedným jednáním u seniorů podává i konkrétní praktické rady, jak jednat a pracovat s osobou, u níž se obáváme, že pomýšlí na sebevraždu.

Lucie Vidovićová

Mgr. Lucie Vidovićová, Ph.D. je socioložka a výzkumná pracovnice.

Dlouhodobě se věnuje sociologii stárnutí, sociologii rodiny a sociologii generací. Podílí se na výzkumných projektech pro národní i mezinárodní instituce a pracuje také jako konzultant na řadě implementačních projektů.

Senioři a digitální propast - tyhle technologie nejsou pro starý?! Vyvádění seniorů z digitálního okraje

O seniorech a seniorkách se mluví jako o skupině digitálních imigrantů, kteří se – na rozdíl od digitálních domorodců, s chytrým telefonem v ruce nenarodili, a do země zaslíbených technologií vstupují jako cizinci a někdy dokonce jako nezvaní hosté. Důsledkem je hluboká technologická a digitální propast, která buďto vytlačuje seniory a seniorky na okraj dění ve společnosti, a/nebo je nechává na pospas hoaxovým predátorům. Ale na čí straně je chyba? Starého psa novým kouskům nenaučíš, nebo „tyhle technologie nejsou pro starý“, protože senioři vlastně technologie k životu nepotřebují? A není to tak, že určitá technologická zaostalost ke stáří tak nějak patří? A co to všechno znamená pro pečovatele a poskytovatele sociálních a zdravotních služeb dnes a zítra?

Interaktivní workshop se v úvodní promluvě zaměří na spektrum zdrojů digitální propasti a společně pak budeme hledat slepá místa a možné způsoby překlenutí hlubin technologického ageismu.

Workshop je spoluorganizován Gerontologickými institutem, CIIRC ČVUT a Fakultou sociálních studií v rámci projektu „HUMR“ (TA ČR projekt TL02000362 – Využití humanoidního robota pro aktivní stárnutí).

Jiří Horecký

Ing. Jiří Horecký, Ph.D., MBA působí v sociálních službách od roku 1999.

Nejprve jako ředitel neziskové a posléze příspěvkové organizace, a od roku 2007 jako prezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR. V r. 2013 se stal prezidentem Unie zaměstnavatelských svazů ČR a od roku 2017 je prezidentem evropské asociace EuropeanAgeing Network (Evropské sítě stárnutí). Je autorem či spoluautorem více než čtyř desítek odborných článků, publikací či kapitol, soudním znalcem v oboru financování sociálních služeb a členem řady odborných komisí, pracovních skupin a rad vlád ČR.

Abstrakt přednášky:

V úvodu přednášky budou shrnuty základní údaje o sociálních službách v ČR, bude následovat mezinárodní srovnání a popis aktuální situace dlouhodobé péče v EU.  Dále budou prezentovány prognózy vývoje služeb dlouhodobé péče, největší výzvy, hrozby a možnosti budoucího vývoje, včetně, aktuální situace dlouhodobé péče v ČR a prognózy do budoucna a závěrem některé konkrétní návrhy opatření.

Petra Masopust Šachová

JUDr. Petra Masopust Šachová, Ph.D. je expertkou na restorativní justici a usiluje o její široké zapojení do českého trestního práva jak na teoretické úrovni, tak v praxi. 

Aktuálně koordinuje národní skupinu v rámci evropského projektu Restorative Justice: Strategies for Change a je předsedkyní Institutu pro restorativní justici. Působí taktéž na katedře trestního práva Právnické fakulty Palackého univerzity v Olomouci, kde zavedla nový předmět o restorativní justici. Od června 2020 je členkou výkonného výboru Evropského fóra pro restorativní justici (European Forum for Restorative Justice). Je též odbornou garantkou programu BuildingBridges organizace Mezinárodní vězeňské společenství a členkou České kriminologické společnosti. Absolvovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a doktorské studium na Právnické fakultě Masarykovy Univerzity. Jako advokátka dlouhodobě působila v neziskovém sektoru, zejména ve spolupráci s organizací Člověk v tísni. Na dané téma pravidelně publikuje a přednáší v České republice i v zahraničí.

Restorativní přístupy v oblasti týrání a zanedbávání péče o seniory

Anotace: Restorativní justice je hnutím, konceptem, moderní vizí trestněprávní politiky, která zdůrazňuje, že trestný čin primárně nenarušuje právní normy, ale způsobuje újmu a narušuje mezilidské vazby a vztahy.

Restorativní přístupy staví do popředí principy respektu, dialogu, participace, rovného postavení, hledání společného řešení, náhrady způsobené újmy a vnáší tak do oblasti řešení mezilidského konfliktu i následků trestného činu nová východiska. Za hlavní nástroj řešení narušených mezilidských vztahů nabízí tento koncept tzv. restorativní programy, které vytvářejí bezpečné prostředí pro asistovaný dialog konfliktní situací zasažených osob, jejich rodinného prostředí i blízkých komunit. V oblasti týrání a zanedbání péče o seniory existuje letitá mezinárodní zkušenost, která přináší pozitivní výsledky při využívání restorativních přístupů v dané oblasti. Příspěvek se zaměří na využitelnost a přehled restorativní přístupů v oblasti seniorského abusu jak v teorii, tak (mezinárodní) praxi.

Tomáš Katrňák

Prof. PhDr. Tomáš Katrňák, Ph.D. je profesorem na fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Jeho oborem jsou sociální stratifikace, sociální statistika a metodika analýzy sociologických dat. Je autorem monografie Zaměřeno na manuální práci: Vzdělávací reprodukce v rodině pracující třídy (česky, 2004) a knih Analýza tříd a sociální mobility (česky, 2005), Volitelná afinita? Homogamie a heterogamie manželských párů v České republice (česky, 2008) a Návrat k sociálnímu původu: Rozvoj sociální stratifikace v české společnosti od roku 1989 do roku 2009 (spoluautorem je Petr Fučík, česky, 2010). Publikoval v České sociologické revue, Sociologii, Mezinárodní sociologii, Sociologické teorii a metodice, Evropské sociologické revue a Výzkumu sociální stratifikace a mobility.

Sebevražednost a efekty věku, doby a kohort v Evropských zemích v letech 1994 až 2014

Abstrakt: prezentace představuje vztah mezi vzdělanostní nerovností a počtem sebevražd ve 24 evropských zemích mezi lety 1994 a 2014. Může rozvoj vzdělanosti zapříčinit pokles sebevražd v evropských zemích? Jako odpověď na tuto otázku a rozkrytí vztahu mezi vzdělanostní nerovností a počtem sebevražd prezentuji data 24 evropských zemí za období let 1994 až 2004. Tato data pocházejí z databáze úmrtnosti Světové zdravotnické organizace. Data jsou analyzovaná jako data populace z pohledu věkové skupiny (APC) (IE – vnitřní odhad identifikace modelů APC). Je prezentován vliv všech tří proměnných (věk, období a doba narození). Tyto výsledky ukazují, že existují významné rozdíly v počtech sebevražd v evropských zemích a analyzovaných letech. Dokumentuji, že rozvoj vzdělanosti ovlivňuje sebevraždy ve skupinách dle doby narození. Byl stanoven kompoziční efekt: změny ve vzdělanostní struktuře (vyšší počet lidí s terciárním vzděláním) mají pozitivní vliv na snížení sebevražd v evropských zemích.  

Amanda Phelan

Amanda Phelan byla jmenována v březnu 2020 profesorkou komunitního ošetřovatelství na vysoké škole oštřovatelství a porodnictví Trinity College Dublin.

RGN, RM, PHN, RNT, BNS, MSc, PhD.

Je koordinátorkou interdisciplinárních postgraduálních programů v oblasti demence a komunitního zdraví. Před svým jmenováním působila jako docentka ošetřovatelství na fakultě ošetřovatelství, porodnictví a zdravotních systémůn a univerzitě v Dublinu (UCD). Zde byla ředitelkou gerontologických programů, proděkankou globální angažovanosti a zástupkyní ředitele národního centra pro ochranu seniorů. Amanda má zájem na výzkumu ochrany zranitelného obyvatelstva, zaměřeném zejména na seniory, péči o starší lidi, chybějící péči, veřejné zdraví a komunitní ošetřovatelství. Vedla nebo se podílela na výzkumných projektech v celkové hodnotě 4,5 milionůeur. Amanda má četné recenzované publikace a prezentace z národních a mezinárodních konferencí. Amanda vydala dvě knihy o zneužívání seniorů (Routledge 2013, Springer 2020) a knihu pojednávající o gerontologii - Changing horizonsin the 21st Century /Měnící se horizontyve 21. století (Cambridge Scholars 2020).

Je take pravidelně zvána k diskuzím na téma péče o starší osoby v národních a místních médiích (noviny, rádio a televize). Amanda byla také hostující profesorkou na univerzitě College Nashville v USA, poradkyní výzkumu národního institute péče o starší osoby/ National Institute for Care of the Elderly (univerzita Toronto), a norské univerzity pro vědu a technologii / Norwegian University of Science & Technology. Je také členkou několika národních výborů pro starší osoby, Irské rady pro ošetřovatelství a porodnictví pro praxi, je vice prezidentkou Celoirské asociace gerontologických sester a generální tajemnicí mezinárodní sítě prevence zneužívání starších osob.

Budování rozsáhlé ochranné struktury pro ohrožené dospělé osoby.

Budování rozsáhlého system odezvy pro dospělé osoby v ohrožení je komplexní zadání s mnoha aspekty. V této prezentaci čerpám z aktuálního přehledu, který je založenna průzkumu provedeném pro Irský zdravotní odbor, který zkoumá zabezpečení v devíti zemích. Prezentace začíná stručným přehledem vývoje zneužívání starších osob a posun v zacílení na ohrožené dospělé osoby. V této souvislosti se diskutovalo o sedmi aspektech budování rozsáhlé ochranné služby. Jsou to a) terminologie a definice, b) uznání, že se jedná o společenský problem, c)přiklonění se k přístupuzaloženémnaprávech, d) legislativa: charakteristikaochrany, kapacita e) regulace, f) politikaprevence a intervence, g) výcvik. 

Natasa Todorovic

 M.H.S Natasa Todorovic je psycholožka, odborník na veřejné zdraví, je zaměstnancem Červeného kříže Srbska od roku 2001.

Ve své práci se silně zaměřuje na stárnutí a na starší lidi, konkrétní oblastí pro ni je týrání starších a lidská práva starších lidí, na výzkum a publikování různých témat mající vztah ke stárnutí a týrání starších. Je aktivní v zakládání národní sítě organizací pracující se staršími lidmi, HumanaS, propagující globální advokační kampaň pro úmluvu Spojených národů a viceprezidentkou Gerontologické společnosti Srbska. Je společným zástupcem pro republiku Srbska v mezinárodní síti pro Prevenci týrání starších. Je spoluautorkou více než 15 knih o stárnutí a velkého počtu vědeckých novin. 

Systém ochrany od EAN v Srbsku, Lidská práva a týrání starších: Příkladová studie Srbska

V roce 2016 počet hlášených případů domácího násilí a intimního partnerského násilí byl 23 218 v Srbsku, z toho bylo 3018 hlášených případů týrání starších v rodinném kontextu, a 13% podíl. To je zvýšení v porovnání s údaji roku 2010 kdy celkové číslo hlášených případů bylo 8481 a počet týrání starších bylo 1056 – 12,45 %, stále malý počet v porovnání s prevalencí týrání starších v Srbsku založený na výzkumu a což je v řadě s jinými evropskými zeměmi stejně tak jako s globálními údaji. To odpovídá vzoru zneužívání starších lidí, který je vážně podhodnocen. Mezi výzvy patří neexistence standardizovaného sběru, žádná pravidelná výměna informací mezi příslušnými institucemi a organizacemi o násilí v rodinném kontextu a žádnými specifickými službami sociálního zabezpečení vytvořené pro starší lidi, které přežili násilí v rodinném kontextu.  

Prevence sebevražd seniorů

Počet sebevražd u starších lidí se zvyšuje po desetiletí. V USA lidé nad 65 tvoří 12% populace, přesto tvoří 18 % všech sebevražedných úmrtí. V Jižní Koreji počet sebevražd mezi staršími lidmi se zvýšil pětkrát mezi lety 1990 a 2011. Počet sebevražd se zvyšuje v průběhu života a pokračuje zvyšováním po 65. roce věku, vrcholící po 85. roce. Počty mohou být dokonce vyšší díky vysoce podezřelému počtu “tichých sebevražd" (hladovění, přejídání se). Prediktory sebevražd zahrnují osamocení, fyzické nemoci a zneužívání starších - vše silně svázáno se zvýšeným rizikem deprese. Celková prevalence zneužívání starších je 15, 7% zatímco osamocení je založeno na přibližně 25% a se zvyšujícím se věkem dosahuje přes 30% po věku 80 a dokonce 50% pro některé skupiny starších žen. Zneužívání starších sdílí především mnoho prediktorů se sebevražedným rizikem u starších osob, bylo však uznáno, že zneužívání starších je samo o sobě vážným rizikovým faktorem pro starší osoby. 

Michal Pitoňák

RNDr. Michal Pitoňák, Ph.D. je absolventem přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, oborů biologie (Bc., Mgr.), geografie (Bc., Mgr.), sociální geografie a regionální rozvoj (RNDr., Ph.D.).

Ve své disertační práci v české geografii poprvé otevřel interdisciplinární problematiku tzv. geografií sexualit, v jejichž rámci studoval především tzv. společenskou heteronormativitu a její vliv na sociální organizaci a kvalitu života ne-heterosexuálních lidí v Česku. V průběhu dalšího prohlubování zájmu o tuto výzkumnou oblast se dr. Pitoňák zabýval tématy jako jsou časoprostorové vyjednávání ne-heterosexuálních identit; homofobie ve školách; queer teorie; teorie menšinového stresu a jeho dopady na duševní zdraví ne-heterosexuálů; sociální epidemiologie HIV/AIDS; destigmatizace a LGBTQ psychologie, které souhrnně v současnosti rozvíjí v rámci tzv. systemické teorie, jež je holistickým biopsychosociálním přístupem s potenciálem dosažení transdisciplinárního poznání.

V rámci svého příspěvku "LGBT* lidé v české společnosti – data, fakta" představím základní vhled do problematiky dlouhodobé emancipace LGBT+ osob v Česku a v Evropě. Nejrůznější milníky typu dekriminalizace a demedikalizace "homosexuality" či přijetí zákonů poskytující legitimitu vztahům párů stejného pohlaví budou diskutovány v kontextu vztahu s širokou veřejností a obecné integrace LGBT+ lidí do společnosti jako celku. Závěrem budou diskutovány specifické duševně-zdravotní souvislosti mezi (ne)přijetím, stigmatizací a zvnitřněnými psychologickými procesy.

Jaroslava Hasmanová Marhánková

PhDr Jaroslava Hasmanová Marhánková, Ph.D. působí na katedře sociologie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Ve své práci se prostřednictvím kvalitativních metod zaměřuje především na otázky stárnutí, tělesnosti a genderu. Dlouhodobě se věnuje rovněž tématům z oblasti sociologie medicíny. Její předchozí vědecké projekty se mimo jiné soustředily na analýzu politik aktivního stárnutí, zkušenost prarodičovství či anti-vakcinační hnutí v České republice. Je autorkou knih „Aktivita jako projekt. Diskurz aktivního stárnutí a jeho odezvy v životech českých seniorů a seniorek“ (2013) a „Prarodičovství v současné české společnosti“ (2018). V současné době pracuje na projektu  Partnerské vztahy v pozdějším věku, který se zaměřuje na dopad různých partnerských historií a uspořádání na zkušenost stárnutí a koordinuje kvalitativní část mezinárodního projektu Ageing as Future v České republice.

LGBT* senioři jako klienti sociálních služeb

LGBT senioři/seniorky rozhodně nemohou být bráni jako homogenní skupina ve smyslu společných rysů, pohledu na svět či obtížím, kterým ve svém běžném životě čelí. Spojuje je ale to, že byli během svého života vystaveni specifickým zkušenostem a bariérám. Zároveň v případě dlouhodobé pobytové péče vstupují do institucích, kde neheterosexuální vyjádření mohou působit jako faktor sociálního vyloučení.  Příspěvek diskutuje koncept LGBT-přátelské péče o seniory/ky. Představuje ji přitom ne jako přístup, které je zaměřen na menšinu, ale jako možný inspirativní rámec pro konceptualizaci péče, která je citlivá k potřebám jednotlivce (nejen) ve stáří.

Israel (Issi) Doron

Prof. Israel (Issi) Doron působí na Institutu gerontologie a je zároveň ředitelem Centra pro výzkum a studium stárnutí.

V současné době je prof. Doron ředitelem Centra pro výzkum a studium stárnutí na Univerzitě v Haifě. Dříve působil jako prezident Izraelské gerontologické společnosti a také jako ředitel Institutu gerontologie. Specializuje se na oblast práva a stárnutí, sociální politiku, lidská práva a ageismus (věkovou diskriminaci). Prof. Doron se ve své písemné práci rozsáhle věnoval tématům, jako je sociálně-právní struktura stáří a lidská práva starších osob (např. Doron, I. & Apter, I. (2010): Debata o potřebě mezinárodní úmluvy o právech starších osob, Gerontolog, 50 (5), 586-593). Dále je  prof. Doron  editorem / spolueditorem klíčových knih v oboru „Teorie práva a stárnutí: Právní věda staršího práva“ (Springer, 2009 ); „Beyond Elder Law: (Nad rámec staršího práva:) New Direction in Law and Aging“ („Nové směry v právu a stárnutí“) (Springer, 2012; s Ann Soden) nebo „Zákon a etika demence“ (Hart, 2014; s Charlesem Fosterem a Jonathanem Herringem).

Lidská práva starších lidí během krize Covid 19.

V této krátké prezentaci se pokusím popsat některé klíčové výzvy v oblasti lidských práv, které vyvstaly během krize Covid-19, a to ve vztahu k starším osobám. První výzva se týká otázky rovnosti a nediskriminace. Během krize Covid-19 byly starší osoby v různých souvislostech diskriminovány pouze na základě věku. Toto bylo zvláště patrné jak v ageistických postojích zaznívajících v médiích, tak v některých snahách o formování veřejných taktik při vyloučení nebo diskriminaci starších osob. Druhá výzva se týká práv starších osob v ústavní péči, zejména v domovech s pečovatelskou službou. Jak se ukázalo během krize Covid-19, starší obyvatelé pečovatelských domů byli nejen nejzranitelnější skupinou obyvatel, ale mnohokrát byli také vystaveni zanedbávání a zneužívání. Třetí a poslední výzva se týká tzv. „Únikových strategií“ a dosud existujících sociálních politik zaměřených na návrat k „normálnímu stavu“ při zachování různých bezpečnostních opatření zabraňujících druhé vlně pandemie. V rámci těchto strategií jsou často porušována lidská práva starších osob, a to jak v souvislosti s právem na práci, tak s právy na samostatnost a důstojnost.

Shrnuji takto: svojí činností se pokouším obhájit, že Covid-19 by měl sloužit jako budíček pro potřebu nové, mezinárodně závazné úmluvy o lidských právech ve vztahu ke starším osobám.

Jolana Novotná

Mgr. Jolana Novotná je po přechodu. Lesba a aktivistka.

V roce 2012 založila a od té doby koordinuje program o LGBT stárnutí pod pražskou neziskovou organizací PROUD z.s. Téma LGBT stárnutí otevřela a dál jej rozvíjí ve spolupráci s jeho příznivci uvnitř i vně LGBT komunit. Je editorkou první výzkumné zprávy o LGBT stárnutí v České republice LGBT senioři – neviditelná menšina. Kromě své překladatelské profese se věnuje jako odborná poradkyně pro pozůstalé provázení lidí, kterým někdo zemřel, v brněnské LGBT přátelské organizaci Klára pomáhá z.s. Spravuje své facebookové a webové stránky Stárnout \v\ teple, pohřbít vřele.

Představení sbírky autorských i překladových textů Neviditeľná staroba.txt, která odhaluje prožívání sexuality a emancipaci ve vyšším věku, včetně kapitoly o LGBT nazvané „Poodhalit a svést. Homointimita v heteronormativních rámcích stárnutí“.

Sbírka Neviditeľná staroba.txt prostřednictvím překladových i autorských textů Linn Sandberg, Jolany Novotné, Marlene Goldman, May Chazan a Melissy Baldwin odhaluje jednu z nejméně viditelných součástí života ve vyšším věku - prožívání sexuality a sexuálních vztahů. Vyvrací mýty o asexuálnosti starých lidí a ukazuje, že sexualita ve vyšším věku je tvořená širokou paletou erotických a emancipačních výrazů.

Petra Vitoušová

Mgr. Petra Vitoušová založila Bílý kruh bezpečí, nestátní organizaci pro pomoc obětem kriminality v ČR.

Absolvovala řadu zahraničních stáží a odborných výcviků zaměřených na pomoc obětem trestných činů a domácího násilí. Věnuje se poradenské, lektorské i pedagogické činnosti. Pomohla navrhnout a prosadit zákon na ochranu před domácím násilím a zavést novou právní úpravu do praxe. Za své aktivity pro oběti kriminality byla v roce 1996 zvolena jako první v ČR členkou mezinárodní asociace Ashoka: Innovatorsforthe Public a v na Světovém ekonomickém fóru byla vyhlášena Sociální inovátorkou roku 2002.

Detekce týrání seniorů a limity pomoci

Příspěvek čerpá z ambulantní zkušenosti Bílého kruhu bezpečí a z databáze Linky pomoci obětem. Zaměřuje se na rizikové faktory v partnerském násilí seniorů, nabídne náměty k možnostem zlepšení detekce týrání seniorů a připomene také limity možností pomoci týraným seniorům.

 

Jaroslav Lorman

ThLic. Mgr. Jaroslav Lorman, Th.D.  je vystudovaný klasický filolog, germanista a katolický teolog.

Jeho specializaci je teologická etika. Od r. 2015 působí v Životě 90 v současnosti jako jeho výkonný ředitel. Řadu let se také věnuje úsilí o rovnoprávnost a spravedlivý přístup k neheterosexuálním osobám.

Kulturně citlivá podpora neheterosexuálních seniorů – mezi lidskými právy a profesní etikou?

Půjde o etickou reflexi oprávněnosti speciálních přístupů k tzv. sexuálním minoritám z hlediska sociální práce. Neheterosexuální starší a staří lidé čelí vyšším rizikům zneužívání, osamělosti a chronických onemocnění. Nárok na respekt specifických potřeb se neklade jen z hlediska rovného postavení před právem, z hlediska platnosti celospolečenské smlouvy, ale také z hlediska profesní etiky sociálních pracovníků a poskytovatelů sociálních služeb, z vnitřních principů sociální práce jako takové.

Zkušenosti dobré praxe v péči o LGBT seniory (seminář)

Myšlenkově seminář navazuje na přednášku, cílem je ale debata nad konkrétními příklady i návrhy řešení (např. marketingové materiály poskytovatelů; vstupní formuláře; proškolování zaměstnanců s tematikou…). Účastníci se jednak seznámí s pohledy ‚z druhé strany‘, jednak budou moci komentovat a vyjadřovat se k navrženým řešením.

Robert J. Brent

Robert J. Brent je profesorem ekonomie na univerzitě Fordham v New Yorku se specializací na Cost-Benefit analýzu (CBA – analýza nákladů a přínosů). 

Žil a pracoval na univerzitách v USA, Velké Británii a Africe a byl koordinátorem strategického plánování a programového řízení v asijském   Development Bank Institute v Tokiu v roce 1998.  V roce 2003 získal ocenění Fulbright Scholar Award za provedení CBA analýz programu prevence HIV/AIDS v Tanzánii. V letech 2010 -2011 předsedal vědeckému výboru EU pro politiku soudržnosti Evropské unie. V roce 2011 se účastnil projektu Copenhagen Consensus týkajícího se HIV/AIDS a byl pověřen sepsáním směrnice pro CBA sociálních projektů v Inter-American Development Bank (Interamerická rozvojová banka).  Napsal 5 učebnic týkajících se CBA, upravil šestou a publikoval články o každé oblasti CBA pokrývající jak rozvinuté tak rozvojové země. V poslední době se zabývá hodnocením intervencí při demenci. Jeho publikovaná hodnocení intervencí při symptomech demence pokrývají vzdělání, způsobilost lékařské péče, naslouchátka a korekční čočky. Jeho poslední práce se týká délky života v pečovatelských domech. V současné době pracuje na knize o cost benefit analýzách (CBA) u nových intervencí na poli demence. Je zástupce INPEA (organizace pro prevenci týrání  starších osob) ve Spojených národech.  

Detekce výskytu a nákladů týrání starších osob zanedbáním: Případ naslouchátek v pečovatelském domě: zanedbání je formou týrání starších osob, která je většinou špatně a neúplně reportována. Pracujeme s třístranným testem, který lze použít pro odhalení zanedbání a týrání starších osob. Tento test aplikujeme v pečovatelských domech na případ poskytování naslouchátek. Abychom prokázali zanedbání v případě poskytování naslouchátek, musí být průkazné, že jsou nutná, sociálně prospěšná a nedostatečně poskytována. Výsledky všech tří testů odhalují nedbalost v souvislosti s poskytováním naslouchátek v pečovatelských domech. Hlavním přínosem článku je poskytnutí empirického důkazu v souvislosti se třetím testem, který používá obsáhlý národní vzorek. Používání naslouchátek v pečovatelských domech je o jednu šestinu nižší než by bylo, kdyby tito lidé žili ve společnosti mimo pečovatelský dům.  Odhadovaná hodnota ztráty ve Spojených státech v souvislosti s tímto jevem týrání starších osob zanedbáním je 3,9 mld. dolarů.

Thomas Goergen

Profesor Thomas Goergen, PhD, psycholog, předseda kriminalistiky a interdisciplinární prevence kriminálních činů na německé policejní univerzitě (v Münstru). Ve výzkumu se zaměřuje zejména na: rizika diskriminace v pozdějším věku, týrání starších osob, prevence kriminality, násilné trestné činy, majetkové trestné činy, extermizmus a politické násili.

Nebezpečí na bezpečných místech? V zájemná agrees rezidentů v institucionální péči

Pokud uvážíme násilné a agresivní chování vůči zranitelným starším osobám, jsou možné vztahy pachatelů a obětí rozmanité. V poslední době si získávají rostoucí pozornost především bezpečnostní rizika agresivního chování obyvatel pečovatelských domů vůči sobě navzájem. Agresivita zjevně narůstá, ale obtížně se zkoumá.  Zahrnuje I výraznější formy násilí (až po ty, které mají fatální následky), ovlivňuje kvalitu života v institucionalizovaném prostředí a staví před ošetřovatelskou instituci a ošetřující personal významnou výzvu. Tato prezentace představuje údaje z německé multimetodické studie , kombinuje standardizované dotazování personal pečovatelských domů o agresi obyvatel vůči sobě/agresi vůči personal pečovatelských domů, o institucionálních problémech manipulace a individuálních strategiích zvládání s kvalitativní studií rozhovorů v pečovatelských domech včetně residentů,personálu a managementu.  Incidenty násilí a agresivity mezi rezidenty se velice liší, nejen s ohledem na povahu těchto činů (včetně psychického násilí, sexuálního obtěžování, slovní agrese, ponižujícího a sociálně vylučujícího chování), ale i s ohledem na čas, místo, spouštěče situací, factory perosnálního, institucionálního a společenského pozadí. Výstupy jsou konzultovány  s ohledem na prevenci a důležitost výcviku personálu v rámci preventivní strategie zacílené na vzájemnou agresi rezidentů v institucionální péči.

Potřebujete s něčím poradit?
Neváhejte nás kontaktovat.